Za deště jsme dorazili do Litoměřic, odkud jsme se autobusem přemístili do Terezína. Návštěva muzea Nostalgie byla zajímavá. Nepřeberné množství předmětů z doby minulé – z pohledu dětí z doby jejich babiček a dědečků. Pro nás dvě to byla skutečná nostalgie, neboť mnohé věci nám připomněly naše dětství a mládí ( již dávno ztracené  ). Velmi nás potěšilo, když na konci prohlídky pan průvodce pochválil celou naši početnou skupinu za vzorné chování. Jsou zkrátka skvělí! Nemohli jsme nechat bez povšimnutí Malou pevnost, tak nechvalně známou z doby druhé světové války. Chvilku jsme postáli před Národním hřbitovem.
Do Litoměřic jsme se vydali za velmi vydatného deště pěšky. „Nejsme z cukru“ je naše oblíbené rčení. V Litoměřicích se počasí umoudřilo, takže nákupy na trzích už byly bez deštníků a pláštěnek v počasí spíš připomínající jaro.
                                                                                Dana Mouchová a Eva Smolíková