Začátkem listopadu jsme se již vydali do krajů vzdálenějších.  Původní plán ujít asi 12 km z Mikulášovic sice nevyšel (zasvěcení vědí ...), ale cesta na Dymník z Krásné Lípy a zpět také nebyla k zahození.  Krajina tajemně mlhavá, nikde nikdo, jen naše partička. Když tu náhle....zní to jako pohádka, ale opravdu to tak bylo. Cestu, po které jsme šli, nečekaně přeběhla skupinka asi osmi různě starých divočáků. Taková rozvětvená rodinka. Byli nádherní a zároveň  z nich šla trochu hrůza. V lese pod Dymníkem jsme potkali ještě jednu skupinku, ale té jsme se již nebáli. Vlastně to tak trochu byla naše krevní skupina, protože hodně chodili - měli tu trénink rychlochodci z Rumburka.

Cestou z rozhledny jsme také šli docela rychle, protože někteří z nás poněkud podcenili počasí a nezvolili  vhodné oblečení. V Krásné Lípě jsme objevili malou příjemnou cukrárnu, kde jsme se zahřáli  a občerstvili, takže cesta na nádraží už byla veselým zakončením výletu.


E. Smolíková, D. Mouchová